Detoxikace organismu a detoxikační program

V první řadě si musíme vysvětlit význam slova detoxikace. V přímém překladu je to zbavení jedovatosti, odstranění jedovatých látek a zneškodnění jedu (např. některých jedů v játrech).

Pod pojmem "detoxikace" si různé skupiny odborníků představují něco jiného. Pro někoho je tou nejlepší metodou půst, pro jiné redukce toxického přetížení pomocí tzv. detoxikačního programu.

 Podstatou detoxikace je pozvolný, bezpečný a efektivní program. Jedině tak můžeme důkladně pročistit naše tělo od všech toxinů a nežádoucích látek. Nejedná se však o žádnou nereálnou dietu. Detoxikace je pouze „velkým úklidem“. Ovšem přesto to znamená podřídit se po určitou dobu (ideální je měsíční detoxikační program) určitým pravidlům a trochu na sobě pracovat.

 Jak na velký úklid?

Stoprocentně detoxikace může fungovat jedině v součinnosti se zdravou životosprávou. A to je úprava jídelníčku, pohyb na čerstvém vzduchu, správné dýchání, kvalitní spánek a relaxace, pozitivní nasměrování myšlenek. Mocným nástrojem na podporu detoxikace jsou i vhodně provedené masáže, které vám pomohou mimo jiné i s formováním postavy.

Na detoxikaci organismu můžeme použít i mnoho potravinových doplňků. Mezi velmi bezpečné a k tělu šetrné jsou tzv. Zelené potraviny. Mezi Zelené potraviny řadíme Zelený ječmen ( šťáva z mladého ječmene) a Zelené řasy (Chlorelly). Na trhu se objevila i tzv. Modrá řasa Chlorela Sorokiniana  (Cryptomonada), která je výsledkem jednoho z nejvýznamnějších objevů 21.století v oblasti lidské výživy, zdraví i detoxikace. Tato řasa má všechny vlastnosti řasy zelené a navíc i látky, které se u jiných řas nevyskytují - modré barvivo fykocianin,  složky PPAR a nejrychlejší 95% vstřebatelnost. Více se dozvíte kliknutím na sekci Zelené potraviny.

Jako přírodní potravinové doplňky, výborné na detoxikaci organismu můžeme použít i přípravky firmy Tiens, mezi které řadíme Dvojitou celulózu, Antilipidní čaj, Čaj Tiens-Černý drak(redukce hmotnosti), Chitosan. Kliknutím na Detoxikace a přírodní produkty Tiens se dozvíte více.

 

Nyní se zaměříme na detoxikační program.

V našem každodenním životě se musíme vypořádat s bakteriemi, viry, nadměrnou fyzickou zátěží, nedostatkem pohybu, přejídání se, špatná skladba jídelníčku. Současný svět i my samotní však připravujeme pro náš organismus větší zátěž, než kterou je schopen zpracovat. A proto se močí, stolicí, potem i dechem náš organismus denně zbavuje obrovského množství odpadu. Stále častěji se jedná o odpady, které lze nazvat tzv. toxické: pesticidy, potravinářské přísady, léky, chemikálie, které inhalujeme ze znečištěné atmosféry či z prostředků používaných v domácnostech,ale i naším životním stylem, tedy naší životosprávou. Proto je velmi důležité povzbuzovat naše přirozené regenerační procesy (detoxikační mechanismy) k optimální funkci. Na detoxikaci organismu má velký vliv naše trávicí soustava.

Do trávicí soustavy člověka patří – ústa a ústní dutina – slinné žlázy – hltan – jícen – žaludek – tenké střevo – slinivka břišní – játra – tlusté střevo – konečník – řitní otvor.

Zaměříme se nejdříve na jednotlivé tělesné detoxikační systémy, jako jsou játra, plíce, kůže, ledviny, střeva a lymfatický systém.

 

Játra – detoxikace

 

Lidská játra jsou největším orgánem dutiny břišní, klíčovým orgánem zajišťujícím energetickou látkovou výměnu a přeměnu živin, podílejí se na trávení potravy v tenkém střevě. Jsou při detoxikaci a biotransformaci (bios – život) látek nezastupitelná.

Do další funkce jater patří syntéza bílkovin krevní plazmy včetně srážecích faktorů, které jsou nezbytné pro srážení krve a produkce hormonů, které regulují hospodaření s vodou a solemi, slouží také jako zásobárna řady látek jako jsou vitamíny, železo, glykogen atd.

Játra očišťují krev od všech jedovatých složek (od alkoholu po pesticidy), vychytávají toxiny, přeměňují jejich chemickou strukturu tak, že se stávají rozpustné ve vodě, a potom je vyměšujeme do žluče. Žluč dále přenáší odpadní produkty z jater do střev, jimiž jsou vylučovány z těla.
Pokud jsou játra přetěžována, můžete trpět otoky, pocity na zvracení, špatným trávením, potaženým jazykem atd.

Pokud dojde k selhání jater, dochází k poruše homeostázy (rovnováhy), objevují se hormonální poruchy, metabolické poruchy, poruchy srážení krve, ascites (chorobné nahromadění tekutiny v břišní dutině), selhání ledvin a poruchy funkce mozku, které mohou vést k jaternímu komatu (hluboké bezvědomí) a smrti.

 

Díky vysoké regenerační schopnosti jater se může poškození po akutně působícím podnětu zhojit bez následků, ale při odchylném pokusu o regeneraci, může dojít k poškození žlučovodů.

 

Játra ovlivňují metabolismus lipidů, sacharidů, aminokyselin, detoxikaci amoniaku, degradaci cholesterolu a hemu.                                  

Kromě toho jsou játra též endokrinní a exokrinní žláza ( mají samostatný vývod do dutiny některého orgánu nebo na povrch těla).

V játrech se kromě jiných likvidují hormony – inzulín, steroidní hormony aj.

Játra ovlivňují srážlivost krve, krevní tlak, otoky. Játra jsou depo lipidů, glykogenu, železa, vitamínu A,D,K a B12.

                                   

Ledviny – detoxikace

Ledvina je párový orgán uložený po stranách páteře v břišní dutině, patří do vylučovací soustavy.V břichu jsou uloženy ( ledviny, močovod, ústí močovodu) a v pánvi ( močový měchýř, močový svěrač, močová trubice).

Ledvina má tyto části : dřeň ledvin, kůra ledvin a pánvička ledvinná.

Ledviny slouží k filtraci krve (u člověka činí minutový průtok krve ledvinami 1,2 litru), čímž se odstraňují škodlivé produkty metabolismu, které jsou pak jako moč (odvádí toxiny a odpadní látky vzniklé rozpadem bílkovin) odváděny z těla. Dále řídí vodní hospodářství organismu, krevní kyselost a navracejí zpět do krve všechny hodnotné živiny, které je potřeba uchovat pro další využití.

Když jsou ledviny přetěžovány, může se to projevit tmavě zbarvenou, zkalenou močí, malým množstvím moče, silně zapáchající močí, bolestí při močení.

Poškozením ledvin dochází k „otravě krve“, překyselení organismu, kolapsu organismu. 

K ledvině se přikládá nadledvina, endokrinní žláza.

 

 

Plíce – detoxikace


Plíce jsou párový orgán, který umožňuje výměnu plynů mezi krví a vzduchem. Plíce člověka se skládají z miliónů tenkostěnných váčků, plicních sklípků, alveol, které jsou opředeny krevními kapilárami. Do alveol se dostává vzduch, kyslík difunduje do krve v kapilárách, naopak oxid uhličitý se dostává do alveol a při výdechu odchází z těla ven. Dýchací soustava je složena z horních cest dýchacích (nos, nosní dutiny, hltan a hrtan)  a  dolních cest dýchacích ( průdušnice, plíce – průdušky, průdušinky, plicní sklípky).

 

Plíce mají svůj plicní oběh (srdce, plicní tepny, plíce, plicní žíly a opět srdce). Krevní zásobení plic začíná plicní brankou, kterou do plic vstupují plicní tepny, které přivádějí neokysličenou krev. Tepna se větví podobně jako průdušnice a průdušinky, až na kapiláry, které opřádají alveoly. Cévy nesoucí okysličenou krev se spojují v plicní žíly, které ústí do levé předsíně srdce. Ze srdce je pak okysličená krev rozváděna po celém těle.

Kromě toho existuje také nutritivní oběh plic, kdy je do plic přiváděna okysličená krev, která je vyživuje.

 

Plíce jsou rozčleněné na laloky, u člověka má pravá plíce laloky tři, menší levá má dva. V průměrných plicích se udrží okolo třech litrů vzduchu.

Jako plicní ventilace se označuje proudění vzduchu v plicích. Nádech je aktivní proces, při kterém se stahem bránice a vnějších mezižeberních svalů zvětší objem hrudní dutiny, a plíce se vlivem podtlaku v pohrudniční dutině roztáhnou a naplní vzduchem.

Výdech je za normálních okolností pasivní děj.

 

Závěrem tedy můžeme shrnout, že plíce jsou tvořeny miliony drobných vzduchových váčků s celkovou plochou cca 5O metrů čtverečných. Na této celé ploše probíhá výměna plynů. Při dýchání vstupuje kyslík do krve a zbylé odpadní látky - voda a oxid uhličitý jsou odstraňovány při výdechu. Pokud se člověk pohybuje v silně znečištěném ovzduší např. oxidem uhelnatým z výfukových plynů aut, nikotinem z cigaretového kouře či formaldehydem ze stavebních materiálů či tkanin - plíce se musí vypořádat i s těmito škodlivinami, což není vůbec jednoduché a málokdy to plíce zcela zvládnou.
Jsou-li plíce přetěžovány, poznáme to díky: vodnaté rýmě, neprůchodnosti dutin, dlouhodobým kýcháním a chronickým kašlem.

 

 

Lymfatický systém – detoxikace

(řecky lymfa v překladu čistá voda) – míza


    

Lymfatický,tedy mízní systém je soustava cév, které vedou z mezibuněčných prostor do krve . Větší mízní cévy se označují jako mízovody. Například hrudní mízovod, kde ústí míza do žil. Síť lymfatických cév filtruje tekutinu v tělesných tkáních a zabraňuje vniknutí toxinu do krve.

Míza je bezbarvá a čirá tekutina, vznikající z tkáňového moku. Tkáňový mok je tvořen prostupem plazmy přes kapilární stěnu  a také je metabolickým produktem buněk tkání.

Tento v postatě odpad buněčného metabolismu, tedy lymfa, obsahuje vitamíny rozpustné v tucích, tuky, steroidní hormony, železo, vápník, měď a lymfocyty. Míza se podílí na stálosti vnitřního prostředí, tzv. homeostáze.

Úkolem lymfatického systému je odvod tkáňového moku, odvod tuků ve formě kapének do horní duté žíly. Dále vede do krve živiny, odvádí z těla produkty metabolismu (škodlivé a nepotřebné látky). Lymfatický systém odvádí z tkání velké molekuly nebo částice, které neprojdou stěnou krevních kapilár. Součástí lymfat. systému jsou mízní uzliny, které slouží jako obranný mechanismus – filtr. Při průchodu lymfy ( která se zvolna pohybuje po celém těle) mízní uzlinou, jsou z mízy odfiltrovány cizí látky a toxiny. Přímo v uzlinách se tyto cizí látky (infekce) a jedovaté látky střetávají s našimi imunitními mechanismy, které zabraňují těmto látkám návrat do krve. Proto když např. bojuje naše tělo s chřipkou, máme zduřelé lymfatické uzliny.  

 

Na práci lymfatického systému se podílí i lymfatické orgány, jako je slezina,(největší lymfatický orgán v těle), krční a nosní mandle,brzlík (hlavní funkce v dětství, ke stáří se plní tukem), kostní dřeň ( vznik leukocytů) a slepé střevo (apendix).

 

Závěrem si tedy můžeme shrnout, že lymfatický systém je neoddělitelnou součástí imunitního mechanismu těla a je jedním ze tří cévních systémů, který se podílí na přepravě nadbytečné tekutiny a odpadních látek z tělesných tkání a buněk.

 Pokud je lymfatický systém přetěžován, funguje nedostatečně nebo je dokonce přerušen, zjistíme to např. pokud trpíte častými chřipkovými onemocněními a nachlazením, únavou, černými kruhy pod očima, otoky, celulitidou, atd.

 

Více se můžete dozvědět kliknutím na Lymfatický systém a masáže lymfatické.

 

 

Kůže – detoxikace

 


Kůže se skládá ze tří základních částí - pokožky, škáry, a podkožního vaziva. Je-li tento systém přetížen, způsobuje to: celulitidu, pupínky, puchýřky, akné, překrvenou-skvrnitou kůži. Kůže je největší orgán lidského těla, dosahuje až 1,8m2 a její hmotnost představuje 7% celkové tělesné hmotnosti. Pokrývá tělo a odděluje tak vnitřní prostředí organismu od vnějšího prostředí. Tloušťka lidské kůže se mění od 0,4 do 4mm(záda). Nejtenčí kůže člověka je na očních víčkách, penisu a také na vlasové části hlavy.

Kůže plní řadu rozmanitých funkcí, mezi něž patří:

Ochranná funkce: jedná se o bariéru mezi vnějším a vnitřním prostředím. Kůže chrání tělo proti vniku škodlivých látek, mikroorganismů a před UV zářením.

Funkce smyslová: v kůži je uložena řada receptorů (nervových zakončení), které reagují na teplo, chlad, tlak nebo poranění tkání.

 Termoregulace: kůže pomáhá udržovat stálou teplotu těla, a to pomocí kožních cév a potních žláz. V teplém prostředí se cévy rozšiřují, dochází ke zvětšení průtoku krve, a tím k urychlení výdeje tepla. Mnoho tělesného tepla se totiž spotřebuje k odpaření potu. Na druhé straně kůže zabraňuje nechtěnému odpařování tekutin z těla.

Sladovací funkce: v podkožním vazivu se skladuje tuk.Ten má kromě funkce zásobní i funkci mechanickou a izolační. Jsou zde uskladněny i vitamíny rozpustné v tucích.

Vylučovací funkce: kůže je vedle ledvin dalším důležitým orgánem pro vylučování chemických látek z těla. To je zajišťováno mazovými a potními žlázami, jejichž sekrety (pot a maz) přispívají k ochraně kůže. Pot svou kyselou reakcí omezuje růst mikroorganismů. Má proto slabé desinfekční účinky. Vylučování potu je zároveň velmi důležitý prostředek termoregulace organismu.

Resorpční  funkce: přes kůži je možné do těla vpravit jen látky rozpuštěné v tukových rozpouštědlech nebo v tucích, které lze do kůže vtírat (např. různé léky v podobě mastí). Přes kůži je také možné absorbovat dýchací plyny. Zdravá kůže je schopna absorbovat jen malé množství látek. Poškozená kůže má však velké resorpční schopnosti, což může vést k rozvoji infekcí způsobených mikroorganismy.

Estetická funkce a komunikace: např. červenání- je možné uhodnout psychické rozpoložení jedince.

 Pokožka (epidermis) je tvořena mnoha vrstvami buněk dlaždicového epitelu. Horní vrstvy kůže neustále rohovatí, odumírají a odlupují se. Je to způsobeno tím, že buňky v horních vrstvách pokožky se postupně více a více vzdalují od zdroje krve a živin, takže pozvolna degenerují, naplňují se keratinem (rohovinou) a odumírají. Celá pokožka se obmění asi za tři týdny. Za celý život se z člověka oloupe asi 18-22kg mrtvých buněk kůže. Buňky ve spodních vrstvách kůže se neustále dělí a vytlačují starší buňky k povrchu. Součástí spodních vrstev pokožky je také pigmentové barvivo melanin, které chrání tělo před škodlivými účinky UV záření. Neobsahuje žádné kapiláry (vlásečnice) a většinu živin získává ze škáry.

Je-li tento systém přetížen, způsobuje to: celulitidu, pupínky, puchýřky, akné, překrvenou-skvrnitou kůži.

Druhou vrstvou kůže je škára (corium), pevná a pružná vazivová vrstva kůže. Je tvořena sítí kolagenových a elastických vláken. Na hranici pokožky a škáry se nacházejí škárové papily, ve kterých jsou kapilární sítě a nervová zakončení. Za účelem dosažení větší plochy, kterou do pokožky pronikají živiny, jsou papily silně zvlněné a právě jim vděčí člověk za otisky prstů, které zkoumá daktyloskopie.

Ztráta pružnosti škáry je přirozeným projevem stárnutí - kůže se uvolňuje a skládá do záhybů a vrásek.

V kůži jsou uložena hmatová tělíska (čidla dotyku), receptory chladu a tepla.

Ve škáře však nalezneme ještě další části, které mění vzhled a vlastnosti naší pokožky. Jsou tady kožní a mazové žlázy a také vlasové cibulky.

Podkožní vazivo ( subcutanea) je vrstva kůže pod škárou. V různých místech obsahuje více či méně tukových buněk, které slouží jako zásobárna energie a jsou v nich rozpuštěny vitamíny A, D, E a K. V podkožním vazivu se nachází Vater-Paciniho tělíska, která jsou receptory tlaku a tahu. Funkcí podkožního vaziva je izolovat a chránit svaly a nervy. Podkožní tuková vrstva určuje tvar a hmotnost celého těla. U žen bývá tato vrstva silnější.

 

Mezi kožní deriváty (přídatné kožní orgány) patří vlasy, chlupy, nehty a kožní žlázy.

Vlasy a chlupy vyrůstají z vlasových (chlupových) váčků. Ve váčku je vlasová cibulka, ze které vlas vyrůstá. Vlas (chlup) se skládá z dřeně, kůry a kutikuly. Každý vlas je spojen s malým svalem, který reaguje stahem na chlad nebo psychické podráždění a vztyčí volnou část vlasu ("husí kůže").

Nehty,  

Potní žlázy v kůži jsou nerovnoměrně rozloženy – nejvíce je jich v podpaží, na čele, na dlaních a ploskách nohou. Pot obsahuje 98,5% až 99% vody, 0,6% NaCl a rozpuštěné organické látky (močovinu, mastné kyseliny, aminokyseliny, aj.) Tvoří se z tkáňového moku. Množství vyloučeného potu závisí na teplotě prostředí a na tělesné námaze. Kolísá od 0,5l do 1 l. a více za 24hod.

Mazové žlázy se nacházejí všude, kde se nacházejí vlasy a chlupy. Nevyskytují se na dlaních a ploskách nohou. Výměšek mazových žláz - kožní maz, dělá pokožku vláčnou a hebkou a chrání ji. Chrání také vlasy a chlupy před vysycháním a lámáním.

Apokrinní (sexuální, pachové) žlázy začínají pracovat až v pubertě. Nachází se v podpaží, v okolí konečníku a pohlavních orgánů. Produkují specificky zapáchající výměšky.

Mléčná žláza je největší kožní žláza v těle. Je založena u obou pohlaví (embryonálně), u dívek se v pubertě vyvíjí pod vlivem ženských pohlavních hormonů. Mléčná žláza je tvořena 15-20 paprsčitě uspořádanými žlázovými laloky, obklopenými tukovým vazivem. Z lalůčků vycházejí úzké mlékovody. Ty se sbíhají a vyúsťují na prsní bradavce.

Barvu kůže určují její barviva –melanin, karoten a hemoglobin. Melanin se tvoří ve specializovaných buňkách, melanocytech. Má červenou hnědou až černou barvu. U lidí s tmavou barvou kůže vytvářejí melanocyty více melaninu, který je tmavší než u lidí se světlou barvou kůže. Karoten, který získáváme například z mrkve je oranžové barvivo, ukládající se v povrchové vrstvě zvané epidermis. Hemoglobin je v kožních cévách, dodává růžový nádech.

 

 

 

 

Střeva – detoxikace

Střeva jsou součástí trávicí soustavy, do které řadíme ústa a ústní dutinu, slinné žlázy, hltan, jícen, žaludek, tenké střevo, slinivka břišní, játra, tlusté střevo, konečník, řitní otvor.

 

 

 

Tenké střevo je část trávicí trubice mezi žaludkem a tlustým střevem, kde dochází ke konečné fázi trávení a ke vstřebávání většiny živin.Tenké střevo člověka je asi 5-6 metrů dlouhé a 3-3,5 cm široké. Má plochu až 300 m2 Tenké střevo má tři části (dvanáctník,lačník, kyčelník), které na sebe plynule navazují.

 Dvanáctník (duodenum) je první, část tenkého střeva, uložena pod žaludkem(podoba podkovy). Měří 20 – 30 cm. Navazuje na vrátník žaludku, stáčí se vpravo mezi játra a okolo slinivky (pod játry a žaludkem vyplňují dutinu břišní), obtáčí se kolem pravé ledviny a vrací se zpět na levou stranu, kde v blízkosti levé ledviny přechází v lačník. Celý dvanáctník je zavěšen na peritoneálním závěsu, který ho fixuje k zadní stěně břišní dutiny. Konečný úsek dvanáctníku je spojený se sestupným tračníkem, částí tlustého střeva, vazivovou řasou. Zasahuje do malé pánve.

 Sliznice dvanáctníku tvoří mnohačetné řasy, dále rozčleněné slizničními klky, aby se zvětšil povrch absorpce střeva. Každým tímto klkem probíhá krevní a chylová céva, což je céva lymfatická.Povrch sliznice tvoří enterocyty,mezi kterými se nacházejí pohárkové buňky, které produkují hlen. Podslizniční vrstva vylučuje ochranný hlen - ochrana dvanáctníku před kyselou tráveninou ze žaludku. Slizniční vrstva vylučuje alkalickou šťávu  a  hydrogenuhličitan vylučovaný z pankreatu, neutralizuje žaludeční kyselinu (kouření snižuje jeho tvorbu). Ve sliznici se nachází také žlázy.

Stěna dvanáctníku je tvořena hladkou svalovinou, která zajišťuje peristaltické pohyby a tím i promíchávání a posun tráveniny.

Ve dvanáctníku tedy dochází k chemickému rozkladu potravy a k absorbci živin enterocyty. Živiny jsou pak odváděny do krve do vrátnicové žíly a posléze jater, některé lipoproteiny jsou do jater odváděny mízním systémem.

Do dvanáctníku jsou vyústěny dva vývody – slinivky břišní( exokrinní části)  a  žlučovod ( žluč z jater).

Buňky sliznice se musí neustále obnovovat, dělí se rychleji než jiné buňky těla (každou hodinu se vymění 100 buněk).

Žluč neobsahuje enzymy, neutralizuje kyselou žaludeční tráveninu, rozptýlená (emulgovaná) na drobné kapénky, nutné pro trávení a rozbití tuků.

Pankreatická šťáva – enzymy dvanáctníku, přechází do dvanáctníku, má zásaditou reakci.Trypsin - štěpí bílkoviny (již natrávené) na peptidy a aminokyseliny. Lipáza - štěpí tuky na glycerol a mastné kyseliny. Amyláza - pokračuje ve štěpení cukrů. Enzymy také neutralizují kyselé žaludeční šťávy, takže proces dále probíhá v mírně zásaditém prostředí.

Lačník (jejunum) je nejdelší úsek tenkého střeva a nejdelší úsek trávicí trubice vůbec, měří 2,5m za dvanáctníkem. Je zavěšen na dlouhém závěsu a tvoří kličky, které jsou relativně volně umístěné v břišní dutině mezi okolními orgány. Končí v levé slabině, kde přechází v kyčelník. Stavba lačníku se od dvanáctníku liší tím, že ve sliznici nejsou Brunnerovy žlázy a Kerckringovy řasy jsou vyšší. I v lačníku probíhá trávení potravy, některých iontů (železo) a absorpce živin.

 

Kyčelník (ileum) je poslední část tenkého střeva, dlouhá 3,5m. U člověka je poměr délek lačníku a kyčelníku 3:2. U zvířat je zevně přechod lačníku a kyčelníku patrný pomocí vazu, který spojuje kyčelník a slepé střevo.Sliznice kyčelníku již není tak zřasená a ve stěně se nacházejí okrsky lymforetikulární tkáně (Peyerovy plaky). Dochází zde k absorpci vitamínu B12 a solí žlučových kyselin. Kyčelník přechází na pravou stranu břišní dutiny, kde ústí do tlustého střeva.

Lačník a kyčelník jsou svinuty v kličkách zavěšeny k zadní stěně břišní tenkou zřasenou blanou - okruží (vějířovitá membrána).

Jsou-li střeva ochablá, mají-li špatnou funkci, objevuje se průjem, zácpa, plynatost.

 

 

Tlusté střevo je uloženo po obvodu břišní dutiny.Na délku má 1,5m,šířku 5-8cm. Tlusté střevo je svým průměrem značně větší , ale svou délkou nejvýše 1,5m také podstatně kratší, než střevo tenké.

 

       

 

                                    

Obrázek poškozeného tlustého střeva špatnou stravou.

 

 

 

 Začíná slepým střevem v pravé kyčelní jámě, vytváří kapsu, do které ze strany ústí tenké střevo.Zpětnému chodu tráveniny brání chlopeň.

Na spodině slepého střeva je slepý výběžek apendix, červovitý přívěsek 10-15cm dlouhý - pro kontrolu infekce v dolní části těla. Ve sliznici je více lymfoidní tkáně - stavebně shodné s mandlemi.

Tlusté střevo od svého počátku ileocekálním svěračem stoupá po pravé přední pravé straně břicha vzhůru (vzestupný trakčník). Prochází nad játry pod žaludkem ke slezině (příčný trakčník). Pak opět sestupuje na levé části břicha dolů od sleziny do levé kyčelní jámy (sestupný trakčník).

 V esovité kličce se stáčí zpět ke středové čáře, vstupuje do malé pánve( hromadí se výkaly) a přichází před křížovou kostí do konečníku (rekta), který je poslední 15-ti centimetrový úsek trávicí soustavy, kde se odpady dostanou za 18 až 20 hod.. Zde zůstávají výkaly až do vyprázdnění. Její hromadění stimuluje konečník, nervové impulsy se přenášejí na oblast řiti a spouštějí uvolnění. U dospělé osoby se samozřejmě jen zcela vyjímečně jedná o spontánní reflexní reakci. Jde o to, že roztažení stěn konečníku vyvolává rovněž vědomé přání vyprázdnit střeva.

  Řitní (anální) otvor uzavírají dva svěrače: vnitřní - hladké svaly ( je v trvale sevřeném stavu, aby nedošlo k nechtěnému úniku stolice), vnější - příčně pruhované svalstvo (ovládáno vůlí). Vnější řitní svěrač má velké množství volně řízených svalů, takže jej můžeme nejen držet stažený tak dlouho, jak je potřeba, ale také ho v případě potřeby uvolnit a umožnit tak vyprázdnění.

 

Sliznice tlustého střeva má klky, které se začínají plnit 4-8 hod. po jídle.  Sliznice tlustého střeva netvoří žádné trávicí enzymy, ale obsahuje žlázové buňky, které tvoří hlen pro klouzání střevního obsahu.

Tlusté střevo má za úkol vstřebávat vodu, čímž se stává až dosud řídký střevní obsah hustším a snáze manipulovatelným. Zde se vyskytují jednak nestrávené zbytky potravy, zbylé trávící šťávy, ale také odloupané buňky střevní výstelky i odumřelé či odumírající bakterie. Toto vše dohromady tvoří hnědou fekální hmotu, která se průchodem střeva postupně zahušťuje a zkončí v konečníku, kde setrvává až do vyprázdnění. Množství vláknin a dalších nezpracovaných látek dodává výkalům vlhký, objemný charakter, což jim také dovoluje procházet tlustým střevem tak snadno a rychle, jak to jen příroda potřebuje. Téměř třetinu suché váhy výkalů představují bakterie. Tyto mikroorganismy přebývají ve všech úsecích trávící soustavy. Každý normální dospělý člověk hostí v tlustém střevě miliony bakterií. Během svého života pomáhají tyto bakterie produkovat spoustu důležitých látek, zatímco ostatním usnadňují vstřebávání - včetně vitamínu K. Nicméně jedním z jejich vedlejších produktů je vznik plynů, zejména metanu, které při rozkladu zbytků stravy k vlastní výživě produkují. Množství a charakter tohoto plynu závisí na množství a druhu snědené potravy.

 

Vyměšování nestrávené potravy a jiných odpadových produktů z našeho těla je stejně důležité jako trávení a příjem potravy.Nedovedu si skutečně představit nic důležitějšího, neboť neodvratný účinek toxémie - otravy krve - jako důsledek nahromadění odpadů a nedostatečného vylučování stolice a jiných odpadových produktů z těla je nebezpečný. Pro příjem výživných látek z potravy je pro tělo zažívání životně důležitým procesem. Jestliže není potrava správně strávená, nemůže být ani tělem bezezbytku přijata, tělu chybí důležité výživné látky, které potřebuje a přinejmenším část potravy se rozplýtvá. Odpad musí být vyloučen a za tím účelem jste vybaveni velmi účinnou "čističkou": tlustým střevem. To znamená, že tlusté střevo pracuje účinně, jestliže je v dobrém stavu a jeho práce odpovídá vašemu tělesnému stavu.

 

 Střeva štěpí a vstřebávají potravu a vodu do krevního oběhu. Dále nás zbavují odpadních látek vzniklých při trávení a metabolismu jater. Dobře fungující trávicí systém odvádí velmi rychle odpad z těla. Pokud však potrava obsahuje velké množství průmyslově zpracovaných potravin, vede mnohdy k zácpě a tím k delší přítomnosti toxinů v našem těle.
Přetížení střev poznáme: zácpou, nadýmáním, větry.

 

 

 

 

Zažívání předpokládá napřed příjem potravy a je jeho důsledkem. Každý ví, že bychom zemřeli, kdybychom nejedli. Každému však není jasné, že odpadové látky, které se z těla neodstraní, způsobují tolik kvašení a zahnívání, že jejich nahromadění může vést, a často také vede, k pomalé smrti! Jestliže tedy nejíme, zemřeme, a jestliže naše tělo nečistíme, zemřeme předčasně. Musíme brát zřetel na obě skutečnosti.

 

Některé texty převzaty z Wikipedie.

 

 

 

Masáže na podporu detoxikace

 

Kliknutím na masáže se dozvíte více.